www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum
Home | Profile | Register | Active Topics | Members | Search | FAQ
Username:
Password:
Save Password
Forgot your Password?

 All Forums
 Filosofie
 Analytická filosofie, filosofie mysli, jazyka atd.
 rozumění jazykem
 New Topic  Reply to Topic
 Printer Friendly
Author Previous Topic Topic   

okref
Velmi aktivní uživatel

672 Posts

Posted - 29/06/2009 :  22:10:47  Show Profile  Reply with Quote
Jak rozumí člověk řeči jiného člověka?
Rozdělil bych jazyk na dvě oblasti. Jedna je oblast soukromá, druhá veřejná. Veřejná oblast jazyka je taková, v níž se užívají slova, jimž rozumí více než jeden člověk. Soukromá oblast jazyka je taková, v níž se užívají slova, jimž rozumí pouze jediný člověk. Podle mě vzniká veřejný jazyk z jazyka soukromého.
K jazyku patří slova označující významy – jinak: každé slovo má definici(ať už logickou či prožitkovou). Když tedy říkám, že slovo má význam, je to totéž jako bych říkal, že je mu rozuměno.
Aby se soukromý jazyk mohl stát veřejným, je nutná podmínka, aby význam byl označen jedním stálým slovem. Význam je vždy soukromý. Jak ale z vždy soukromého významu vznikne veřejný jazyk? Může se tak stát jediným způsobem: vyřčením slova při současném vybavení významu. Často se říká, že se na něco ukáže prstem. Ukazování je ale nedokonalý způsob jak „vybavovat či zaměřovat význam“ druhému. Nemusí totiž při ukazování k takovému zaměření dojít. Většinou to však funguje a často se toho užívá. Důležitější ale je, že zaměření se podle mě ve většině případů děje „samo od sebe“. Samo od sebe znamená tolik, co sdílením významu díky určení pozice v situaci. Jednoduše řečeno, zaměřenost na význam je „zařízeno“ úzkým vymezením prostoru, který nutí ke stejnému prožitku či k zaměřenosti na význam. Kdyby nebylo sdílených situací, nebylo by společného jazyka.
Snadno se to představí příkladem. Vezmem své dítě do kina, abychom mu ukázali, co je to film. Abychom u něho vyvolali význam a poté zavedli slovo. Dítě má malou slovní zásobu. Má ji tak malou, že se v ní nenacházejí žádné věci, které v kině uvidí, včetně židlí atd. Nebudeme dítěti nic ukazovat prstem. Jen ho přivedemem do kina a posadíme. Necháme vše na tzv. sdílené situaci. Odehraje se film a s dítětem odejdeme s kina. Venku mu řekneme: tak tohle byl film. A v té chvíli přijde kritické rozhodnutí toho, zda vznikne porozumění nebo nedorozumění. V prvním případě se soukromý jazyk rozšíří do sféry veřejné(když budeme předpokládat, že sdělovaný význam zná jen ten, kdo dítě doprovází a vynecháme pro příkladnost jiné lidi). Ve druhém případě soukromý jazyk zůstane soukromým – to když bude mít dítě při našem vyslovování slova film na paměti vyznam židle, což by bylo možné, kdyby byl film velmi nezajímavý a celou dobu na místo jeho sledování by se dítě zabývalo židlí, která by jej nepříjemně tlažila do zadku.(Nebo kdyby si místo filmu při pojmenování vybavila vůbec celou situaci sledování filmu atd.)
V reálném učení slov se taková nedorozumění dějí neustále. Je to nezbytné zvlášt v úvodních začátcích, když je slovní zásoba velmi malá a zaměřenost tudíž velmi velká. Ovšem neustálým opakováním slov za různých okolností, kdy hlavní pojmenovávaný předmět zůstává a nahodilé se mění, se dojde shody.
Jazyk je veřejný do té míry, do jaké je tentýž význam označován společně užívaným slovem. Jazyk je soukromý do té míry, do jaké je stejné slovo užíváno pro jiné významy.
Ptá-li se někdo, zda existuje ryze soukromý jazyk, pak odpovídám, že existuje stejně tak ryze soukromý jazyk, jako existuje ten ryze veřejný.
Dále vede k zamyšlení otázka, do jaké míry jsou sdíleny významy. To je však lehce zodpověditelné odkazem na situace, v nichž jedinec významu nabyl, čili zkušenosti.
Předešlá slova mě vedou k závěru, že nesdílené významy jsou nesdělitelné. Jak by také mohli, když sdělitelnost je závislá na slově a rozumění slovu zase na zakoušeném významu.
V případě této nesdělitelnosti či ryze soukromého jazyka bych se neměl nechat zmást případy, kdy se zdánlivě sděluje něco nového, aniž by bylo zakoušeno tím, kdo si nechává sdělit. Existují totiž ryze myšlenkové či abstraktní zkušenosti odvislé od nějaké vnější situace. Jinak: situace je samotným sdělováním. To je případ matematiky, logiky atd., kde je slovo zároveň prožívaným významem.(Však ať si někdo zkusí vybavit něco z matematiky bez znaků-slov.)

rajis
Velmi aktivní uživatel

Czech Republic
516 Posts

Posted - 19/10/2009 :  23:03:43  Show Profile  Reply with Quote
Principiálně rozumím jazyku druhého, protože oba máme vrozené předpoklady k osvojení jazyka (jazyk tedy NENÍ llidský vynález, ale spíš nástroj evoluce) a oba žijeme ve stejné společnosti.
Dál se mi v tom nechce moc hrabat, protože o soukromém jazyku teprve čtu a nemám na to jasný názor.
Go to Top of Page

Miloslav Bažant
Ultragrafoman

Czech Republic
6254 Posts

Posted - 20/10/2009 :  09:43:01  Show Profile  Visit Miloslav Bažant's Homepage  Reply with Quote
Okrefe.
Veřejný jazyk vzniká s jazyku soukromého.
To je hezky vyjádřená banalita. Jediné slovo nevniklo z jazyka veřejného a je to Naprosto logické a banální.Veřejnost,čili skupina nemá navzájem propojené myšlení,aby mohlo vzniknout slovo kolektivním myšlením. Každé slovo teedy zákonitě vzniká u jedince a poté se buďto stane veřejným, nebo zapadne do zapomnění. I když se ve společnosti každé slovo postupně tvaruje a vyvíjí, vždy tyto změny tvoří jedinci a veřejností jsou tyto změny pouze přijímány.Vše, každé slovo vzešlo ze soukromého jazyka,žádné s nebe nespadlo.
Ovšem mohlo spadnout s nebe cosi jiného někomu na nohu a ten zaůpěl slovo au. Jinému spadlo na nohu něco jiného a zaůpěl totéř slovo au nezávisle na tom druhém a ostatní to slyšeli a tak přijali slovo au jako výraz bolesti,aniž by toto vzešlo s jazyka soukromého.Takovýých slov většinou citoslovů může být více,ale mne právě nijaké nenapadá.
MB

Edited by - Miloslav Bažant on 20/10/2009 09:54:34
Go to Top of Page
  Previous Topic Topic   
 New Topic  Reply to Topic
 Printer Friendly
Jump To:
www.FILOSOFIE.cz Diskusní fórum © (c) 2009 webmaster Go To Top Of Page
Snitz Forums 2000